Jan Nepomuk byl třetím dítětem Anežky a Filipa Neumannových, ale prvním synem. Jeho otec byl v Prachaticích celkem úspěšným punčochářem a od prvorozených synů se očekává, že převezmou po otci živnost. Proto nebyl pro rodiče odchod Jana Nepomuka do Ameriky vůbec jednoduchý, zvlášť těžce ho nesl otec Filip. Jan Nepomuk napsal domů zpoza oceánu mnoho dopisů, které zůstaly bez odezvy. Asi si dovedeme představit, v jak tíživé situaci musel být, a to jen potvrzuje jeho odvahu a zakotvenost v Bohu, díky níž dokázal opustit úplně všechno: svůj domov i své rodiče. Neodcházel ze zlých úmyslů, neutíkal před tíživou situací, ale všechno opustil pro hlásání radostné zvěsti. Pro hlásání Krista v Novém světě, všude tam, kde to bylo potřeba.
Víme, že působení Jana Nepomuka Neumanna bylo velice úspěšné, a můžeme se ptát, proč nejsme tak úspěšní dnes i my, kteří se také snažíme hlásat evangelium. Snad je to proto, že Jan Neumann žil evangelium tak radikálně, jak ho třeba žil svatý František z Assisi, který byl také velmi úspěšný. Ani jeden z nich nevázal lidi na sebe, ale oba vázali životy druhých na Spasitele, na Krista, na Vykupitele. A je patrné, že to šlo přes kříže. Možná proto bývá náš život planý, že se snažíme podle evangelia žít, ale tak trochu koketujeme i se světem, tak trochu si chceme ulevit různými výklady, zmírněním dopadů Kristova evangelia, Kristových slov, sebe nevyjímaje.
Jan Nepomucký Neumann dával do hlásání Krista opravdu úplně všechno. Víme, že založil sto škol, školství mu leželo zvlášť na srdci. Předcházelo tomu sepsání několika katechismů pro lidi, které navštěvoval na rozloze asi patnácti set kilometrů čtverečních, kde chodil často pěšky nebo jezdil na koni. Podnikal cesty, které si dnes ani nedokážeme představit, byl neustálným poutníkem a dělal to proto, aby se radostná zvěst dostala opravdu k co nejvíce lidem, i k těm, kteří žili kdesi v lesích u Niagarských vodopádů.
Oběť, která to provázela, a život, kterým Jan žil, byly toho dotvrzením. Bylo to svědectví, které bylo upřímné, které bylo věrohodné, protože každý viděl, že on sám ho žije, že on sám žije ve veliké skromnosti. Nechodí v šarlatu a kmentu, nechová se jako pán, jako ten, který byl posvěcen, a tudíž získal nějaké privilegium na tomto světě, že je blíž Kristu – nic takového. Lidé v něm viděli prosťáčka Božího, a když promluvil a slyšeli jeho slovo, hned si to mohli intuitivně srovnat s jeho životem. A proto byl důvěryhodný, proto vzbuzoval otazníky u těch lidí, ke kterým přišla snad poprvé radostná zvěst.
Svatý Jan Nepomucký byl talentovaný člověk a byl také talentovaný na jazyky. Když začal studovat v českobudějovickém semináři, vyslal ho na jeho žádost biskup Arnošt Konstantin Růžička do Prahy, aby se kromě klasických biblických jazyků, jako je latina, řečtina a hebrejština, naučil ještě italštinu a angličtinu. Němčinu uměl, protože pocházel z německy mluvící rodiny. Jana oslovilo misijní povolání a chtěl se jazykově vybavit, protože hlásat Krista znamená také umět naslouchat těm druhým v jejich rodném jazyce.
Ale můžeme se ptát, který to byl ten skutečný jazyk, který Jan Nepomucký ovládal. My třeba mluvíme ve své mateřštině s někým, kdo je také rodilý Čech, mluvíme, nasloucháme, a nerozumíme si. Kterým že jazykem vlastně vládl Jan Nepomucký? Jazykem Ducha svatého, třetí božské osoby, kterým sám žil, který mu pomáhal pochopit všeliké situace lidí, které by jinak pochopit nemohl. A tento jazyk porozumění a Ducha svatého otevíral jeho srdce, aby chápal, ale také otevíral jeho ústa, aby ti lidé, ke kterým přicházel, slyšeli právě to, co od Boha slyšet potřebují, to, co do té jejich konkrétní situace naprosto a zcela zapadá. Zázemím tohoto porozumění v Duchu Božím byla právě ta palírna, ten kříž, o němž jsem se zmínil na začátku, že ho zcela jistě velice tížilo, že nemá žádnou zprávu od svých rodičů, protože jeho rozhodnutí odejít nebylo lehké ani pro něho, ani pro rodiče.
Máme před očima člověka, který se stal novým mužem pro Nový svět, který se stal zakladatelem školství v Americe, který se stal živým hlasatelem Krista s velkým úspěchem pro Boží království. A domnívám se, že
pokud máme svatého Jana Neumanna na očích a přemýšlíme o jeho životě, pokud ho prosíme, zcela jistě nám vyprosí stejné dary, stejný jazyk a stejného Ducha, jehož byl nositelem.
